Nechce se léčit! Co teď?

ambulancePřed časem mi přišel od jedné paní e-mail s prosbou o pomoc. Má dospělého syna, který se náhle začal měnit před očima. Začal být agresivní, uráží ostatní, straní se lidem a pravděpodobně bere drogy. Paní už je z jeho chování zoufalá a neví co dělat. 

Článek bude stručný, protože moc šancí něco s tím udělat, není.

Tak tedy v případě, že člověk, u kterého máte podezření na nějakou duševní nemoc, nebo se již s něčím léčil a došlo v jeho stavu k takovému zhoršení, že ohrožuje svůj nebo něčí život, pak je možná i hospitalizace proti jeho vůli. U člověka, kterého máte rádi, je to pochopitelně bolestné, ale přínosné. To nejjednodušší, co můžete, je zavolat zdravotnickou záchrannou službu na čísle 155. To celé platí pro případ, kdy dotyčný nechce za žádnou cenu spolupracovat a je sám sobě nebo okolí nebezpečný.

Pokud je jeho chování „podivné“ např. mluví na „nikoho“, zároveň nikoho neohrožuje a nelze jej přesvědčováním dostat k lékaři, i tak lze zkusit zavolat zdravotnickou záchrannou službu. Je možné, že nemocnému člověku pomůžou, ale pokud nebude chtít od lékařů pomoci, pak jsou Vaše možnosti omezené nebo prakticky žádné.

Pro obyvatele Prahy a nejbližšího okolí je ještě jedna možnost. Můžete kontaktovat Denní psychoterapeutické sanatorium Ondřejov. Pro tyto případy mají vyškolený tým. Více informací se dočtete na jejich stránkách zde.

To, že více nezmůžete, je smutný fakt daný zákonem. V podstatě do chvíle, než začne jedinec ohrožovat život svůj, nebo někoho dalšího, nemůže nikdo daného člověka donutit k léčbě. Je to daň za svobodu a ochrana proti zneužití psychiatrie. Mohlo by totiž v opačném případě dojít k situaci, že by se rodinní příslušníci vzájemně začali posílat k psychiatrovi.

4 odpovědi na “Nechce se léčit! Co teď?”

  1. Dobry den,
    muj syn ma bipolarni poruchu, cela vec je tak trochu zamotana ale mozna ze to je k veci.
    Ja jsem sveho syna nevidel 40let, neni to moji vinou, ale byvale manzelky ktera meho syna
    dostala u soudu a me ho nepujcovala ani ve stanovene dny ktere dostala od soudu. (Ten soud byl v r.76)
    Ja bych chtel vedet, jestli to nema pricinu te bipolarni poruchy, nebo co je vlastne pricinou, da se to lecit??
    Dekuji

  2. Dobrý den, mám 17letou dceru, která mi nedává spát. Od dnešních mladých je dost odlišná, nemá kamarády, tvrdí, že si s dětmi v jejím věku nerozumí a připadají ji jako malé děcka. Nechodí ven, neustále je zavřená v pokoji, vůbec se nezajímá o ostatní, lidi kolem ní a skoro ani o rodinu. Už od mala byla spíš samotářka, ale v posledních 2 letech je vše horší. Zaregistrovala jsem, že od sebe odehnala 2 jediné kamarádky, které měla. A to jsem se od ní dozvěděla až po půl roku, kdy jen tak při našem rozhovoru prohodila, že se s nima prostě nebaví. Co mě ale vyděsilo nejvíc bylo to, že nevypadala jakoby ji to nějak ranilo nebo toho litovala, víc jsem z ní nedostala. Pak jsem se jen dozvěděla od jedné její spolužačky, že ji ty kamarádky nesnáší a vykládají o ní, že je šílená. Víc mi prozradit nechtěla.. Dcera poslední rok trpí poruchou spaní a vážnou sociální fóbií. Doteď odmítala pomoc psychiatra, no, když začala z únavy omdlévat a nakonec i kvůli dalším zdrav. potížím přerušila studium (je astmatička a má i alergie – k únavě se přidal i problém s dýcháním a častější záchvaty). K psychiatričce nakonec šla z mého donucení. Ta ji předepsala jisté léky na náladu a deprese, i když ona tvrdí, že žádnými netrpí. Říká, že je naprosto v pořádku a vytáčí ji, když tvrdím opak. Někdy se začne z ničeho nic smát a je těžké ji zastavit, jindy zase je z ničeho nic agresivní a protivná. Její nálady i s prášky jsou dále jak na houpačce. Po přerušení studia nevychází z domu už vůbec, někdy nejí vůbec a jindy zase vymetá ledničku. Jediné co dělá je, že kreslí a nebo píše (což už dělá odmalička), hraje hry a nebo zrovna spí. V domácnosti pomáhá málokdy a to většinou jen vařením, nic víc. Nemá ráda lidi, nechodí nakupovat, nic… Mám neblahé tušení, že si i ubližuje, ale nemám to potvrzené a ona to popírá. Nevím si s ní rady. Chci ji pomoct a přemýšlím, že bych ji poslala do léčebny, ona ale odmítá. Už nevím co mám dělat a ničí mě pocit, že jí nedokážu pomoct. Návrh ohledně léčebny plánuju podat pediatrovi a následně i psychiatričce, budu žádat o doporučení. Pokud to bude nutné, nechám ji tam odvést v kazajce, i když je pro mě těžké nad tím už jen přemýšlet. Chci ji pomoct, tak co jiného mám dělat?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *