Sebevražda

jednosměrkaTo slovo se nahlas neříká. Neuslyšíte ho v hospodě, na ulici ani v práci. Smrt sebevraždou je přitom na našem území více, než dvakrát častější, než úmrtí při autonehodě a je dokonce nejčastější příčinou nepřirozeného úmrtí. Nejčastěji na sobě páchají lidé zločin v jarních a podzimních měsících. V prosinci bývá počet sebevražd nejmenší. Protože jsme web o bipolární poruše, podíváme se na věc z tohoto úhlu.

Pokus o sebevraždu může být výsledek dlouhodobého plánování, ale i impulsivní reakce. Přibližně polovina bipolárních pacientů se minimálně jednou za život o sebevraždu pokusí. Bohužel přibližně 15% bipolárních pacientů se podaří tento čin dokonat. Téměř každý člověk s bipolární poruchou se s myšlenkami tohoto druhu někdy potýká a není se tedy za co stydět. V každém případě je důležité navštívit svého psychiatra. Dobré je také zavolat lidem, ve které máte důvěru.

Na druhou stranu, pokud Vás kontaktuje blízký člověk a informuje Vás o svých úvahách spáchat sebevraždu, buďte ostražití. Vůbec není pravda, že když o ní někdo mluví, tak ji nespáchá. Je pravda, že často bývá sebevražda způsobem citového vydírání (např. když nezůstaneš se mnou ve vztahu, zabiju se). Tomu na druhou stranu není potřeba dávat prostor pro diskuzi, ale kamarád, který se na Vás obrátí, má ve Vás určitě velkou důvěru, a věřte, že i když si ho jen vyslechnete, tak jemu to může skutečně pomoci. Odsuzováním za tyto myšlenky ale ničemu nepomůžete, stejně tak, když mu řeknete, ať se kouká vzchopit. Můžete mu pomoci kontaktovat jeho ošetřujícího lékaře, nebo s ním k němu zajít. Z venku se to nezdá, ale ze své vlastní zkušenosti můžu říct, že v depresi se člověku špatně mluví. O telefonování nebo komunikaci s lidmi, kteří nejsou ve vybraném, tříčlenném seznamu, nemůže být ani řeč. Za mě v těchto situacích volají k doktorovi rodiče nebo kamarád, protože toho nejsem schopen a tohle je pro mě opravdu důležité. Pokud je to ve vašich možnostech nenechávejte nemocného o samotě.  Naléhavost situace se, kterou k vám kamarád přišel je intenzivnější čím, jsou jeho představy jasnější. Od myšlenek „jaké by to asi bylo umřít“, přes myšlenku typu „tohle by mohl být dobrý způsob“ až po myšlenku „udělám to takto“. Pokud za sebou již nějaký sebevražedný pokus člověk má je pravděpodobnost, že jej zopakuje je vyšší.

Nastávají i situace, že se nemocný s ničím podobným nesvěří a zdánlivě se jeho stav zlepší. To může vypadat asi následovně. Nemocný je ve viditelné depresi, nic ho nebaví, není ničeho moc schopen a hodně polehává. Najednou se zdá být v lepší psychické pohodě, přestává polehávat a je aktivnější, ale v pozadí již plánuje sebevraždu, jejíž myšlenka (konečně budu mít klid, úleva od deprese…) mu částečně skutečně ulevuje od deprese. Následně v nejméně očekávaný okamžik sebevraždu spáchá. Tomu bohužel, lze jen těžko předcházet a je zbytečné se za to obviňovat. Jeden druhému do hlavy nevidí.

Sebevrah na římse

Dovolím si ještě trochu statistiky. Sebevraždu dokonají 4x častěji muži než ženy. Ženy mají statisticky více pokusů o sebevraždu než muži. Menší úmrtnost následkem sebevraždy u žen je dáno tím, že muži volí metody kde je menší možnost je zachránit např. oběšení nebo zastřelení se. Proti tomu ženy volí metody jako je předávkování léky, a tak se je daří lékařům častěji zachránit.

Přeji čtenářům hezký den a ať se vám myšlenky podobného druhu vyhýbají obloukem. Do diskuze pod článkem můžete napsat, jestli jste podobné myšlenky někdy měli a jak se vám je podařilo zvládat nebo se vám s těmito myšlenkami někdo svěřil a jak jste to řešili.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *