Bipolární porucha – maniodeprese


Bipolární afektivní porucha (BAP), známá též pod starším označením maniodepresivní psychóza či maniodeprese, je závažné duševní onemocnění. Jejími projevy  jsou například výrazné změny nálad, sklony k agresivitě, násilí, sexuální promiskuita, nerozvážné utrácení peněz, nebo ztráta sociálních zábran. Mezi významné osobnosti trpící bipolární poruchou byli v České republice například Petr Muk, Ota Pavel nebo Miloš Kopecký.

Příznaky bipolární poruchy

Bipolární porucha osobnosti se projevuje především výkyvy nálad. Tedy projevy mánie, hypománie, deprese a remise, tj. obdobím bez příznaků nemoci.

Takto vypadá průběh bipolární poruchy bez léčby
chovani-maniodeprese

Deprese:

Může začínat pozvolna a nenápadně. Zpočátku se obvykle objevuje pokles nálady, změna délky spánku a zvýšená unavitelnost. Během dalších dnů až týdnů se prohlubovat až do jasně vyjádřené deprese. Největším rizikem deprese je pokus nebo dokonaná sebevražda. Zde je několik nejčastějších příznaků deprese.

  • Nemocný je bez chuti do života
  • Trpívá pocitem méněcennosti
  • Přestává projevovat zájem o koníčky a činnosti, které ho dříve bavily
  • Nemocný trpí sebeobviňováním
  • Bez příčiny pláče
  • Může být podrážděný, agresivní a může i tzv. „vybouchnout“
  • Často nedokáže říci druhým, co chce nebo potřebuje
  • V nemalém procentu případů se nemocný sebepoškozuje
  • Sebevražedné myšlenky, které mohou přejít až v dokonanou sebevraždu

Mánie:

Mezi významná rizika mánie patří v rámci megalomanských bludů (např. já jsem bůh, já jsem všemohoucí  atp.), které pacienta provází, hrozí finanční zruinování  rozpočtu celé rodiny, sociální vyloučení kvůli činům, které v mánii napáchal a v nejzazším případě i smrt, která může nastat z důvodu celkového vyčerpání organismu.

  • Je opakem deprese
  • Nemocný srší energií
  • Nespí a nebo spí velmi málo např. hodinu či dvě
  • Ztráta sociálních zábran
  • Nepřiměřeně vysoké sebevědomí
  • Dochází k riskantnímu jednání, např. rychlá jízda autem
  • Nadměrné utrácení, ač je pacient jinak spořivý člověk
  • Nemocný může být podrážděný a výbušný, tzv. chytat za slovo
  • Myšlenkové pochody jsou tak rychlé, že než realizuje jeden nápad, začne jiný, aniž by předchozí dokončil
  • Pacient mluví často rychle až nesrozumitelně, vzniká tak tzv. „slovní salát“

Hypománie:

Bývá to v podstatě více nadnesená nálada, která nikterak nenarušuje pacientovo psychosociální cítění. Rizikem hypománie je, že se může proměnit v plně rozvinutou mánii. Na rozdíl od deprese, je tento stav pacientovi velmi příjemný a často jej nechce řešit. Nabývá  pocitu, že je zcela zdráv a lékaře spíše potřebuje okolí, nežli on sám.

  • Pacient je zrychlený
  • Snadno navazuje nové vztahy
  • Mluví rychleji
  • Spí méně než obvykle
  • Bývá velmi společenský

 

Přehled rizikových skupin pro rozvoj bipolární poruchy

  • Osoby, které žijí nebo pracují v extrémním stresu  např. dysfunkce rodiny, útlak či šikana
  • Osoby příbuzné k lidem s bipolární poruchou (sourozenci, děti nebo vnuci). Přičemž nejvíce ohroženi jsou sourozenci jednovaječných dvojčat, které nemocí trpí a děti bipolárních rodičů.
  • Osoby užívající návykové látky jako pervitin, kokain, marihuana… včetně lidí užívajících alkohol
Riziko rozvoje bipolární poruchy podle míry příbuznosti
Vztah k člověku s bipolární poruchou Riziko rozvoje bipolární poruchy
běžná populace (žádný vztah) 1%
příbuzní 2. stupně (např. strýc, teta) 3-7 %
sourozenec 15-25%
dvojvaječné dvojče 15-25%
jeden rodič 15-30%
oba rodiče 50-75%
jednovaječné dvojče 70%

 

Důvody vzniku

Maniodeprese postihuje přibližně 0,5 – 1,5 % populace. Tato duševní porucha se nejčastěji projeví ve věku 25 – 30 let. Jsou i případy, kdy se tato psychická porucha objeví později, například ve věku 45 let. Pokud se první ataka projeví po věku 50 let, bývá často součástí jiného neurologického onemocnění. Z případových studií vyplývá, že největší vliv na vznik této nemoci mají dědičné předpoklady společně s extrémním stresem, kterému se jedinci vystavují. Má se za to, že predispozice k této nemoci jsou vrozené, avšak záleží na událostech v životě, které nastanou a stanou se tzv. spouštěči.

Léčba bipolární poruchy

Probíhá především  v podávání psychofarmak jako jsou thymoprofilaktika, jejichž cílem je udržet náladu v rovině. Jako příklad uvedu následující léky: lithium, karbamazepin, valproát a lamotrigin. Při užívání těchto léků je potřeba docházet pravidelně na odběr krve, aby se změřila jejich hodnota v krvi. Čestnou výjimkou je v tomto směru lamotrigin u nějž to není nutné. Dalšími léky jsou antipsychotika, která mají zabránit nebo potlačit manické stavy, jedná se především o léky jako quetiapin, zyprexa, zeldox či abilify. Při léčbě bipolární poruchy se výjimečně používají i antidepresiva ve fázích těžší deprese, avšak jejich užití není zcela doporučováno z důvodu možnosti přesmyku do stavu mánie.

Dalším způsobem léčby je psychoterapie, avšak by měla být vždy doplněna farmakoterapií. Jako nejúčinnější se v tomto směru jeví  kognitivně behaviorální terapie.

Posledním druhem léčby je elektrokonvulzivní (ECT, EKT, „elektrošoky“) terapie. Je nejúčinnějším a nejrychlejším postupem v léčbě závažné deprese, a to i deprese nereagující na léky. Je účinná také v léčbě mánie. Její výhody jsou, že zabírá, když je třeba rychlého zlepšení, například závažná deprese, psychotické příznaky nebo riziko sebevraždy. Její nevýhodou je, že je zatížena předsudky, je nutná hospitalizace a provádí se v celkové anestezii.

Při správné léčbě maniodeprese se nálada srovná, jak je vidět na následujícím obrázku.

lecba-bap

 

 

Zdroj: Grafy a tabulka dědičnosti čerpány z knihy „Jak se vyrovnat s mánií a depresí“ autorů: MUDr. Dagmar Breznoščáková, MUDr. Tomáš Novák, MUDr. Pavla Stopková

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *